Co mě k tomu vedlo?

     Byl konec ledna tohoto roku, zrovna jsem se po běhu (trénovala jsem na půlmaraton) chystala do sprchy. Začala jsem se mydlit a najednou jsem nahmatala bulku na pravém prsu. V tu chvíli mi hlavou problesklo, že to nejspíš bude ta, s kterou jsem už byla před pár lety u doktorky, jenže tenkrát nebyla tak velká. Pocitově to bylo, jako bych si přejížděla rukou po zápěstní kosti. To mě trochu znepokojilo. Pro jistotu jsem si prohmatala i druhé prso a našla další . Byl to pro mě šok. Čas jakoby se zastavil. Určitě jste slyšeli o tom, že když človek umírá, tak se mu odehraje celý život před očima. Tak přesně tohle se stalo i mně. A ihned potom přišla úleva. Usmála jsem se a řekla si, že jsem vlastně prožila krásný život. Jsem připravena i na tu nejhorší zprávu. Ve skutečnosti tomu tak nebylo. Měla jsem opravdu strach.

     V únoru jsem přiletěla do Čech, abych se sestrou oslavila naše narozeniny a taky, abych si zalyžovala v Tatrách. Když jsem se po 4 dnech vrátila z hor, přemýšlela jsem, zda mám o tom mamce říct. Nechtěla jsem ji vystrašit, ale jako zdravotní sestra by mi mohla nějak pomoci. Navíc tu byl menší zádrhel. Vzhledem k mé absenci v ČR jsem odhlášena od VZP a zdarma mě nikde nevyšetří. Mamce jsem se rozhodla vše říct a ta mi pak s hrůzou v očích odpověděla, abych určitě zašla co nejdříve do nemocnice. Ráno jsem najela na webové stránky FN HK a našla cenu za vyšetření mamografem a za ultrazvuk pro samoplátce. Částka překvapivě nebyla vysoká. Byl víkend, takže byl úplný nesmysl někam volat a já musela večer na letiště. Poprosila jsem tedy mamku, aby mi tam pak zavolala a objednala mě. Naštěstí jsem věděla termín, kdy se budu opět nacházet v naší zemi. Během týdne tam mamka zkoušela volat několikrát až se nakonec povedlo. Objednala mě na 17. dubna, což bylo přesně 2 dny před závodem.

     Uteklo to jako voda a ráno už jsem seděla ve vlaku směr Hradec Králové. Když jsem se objevila v čekárně, všechno mi to došlo. Teď se dozvím ortel nad mým životem. Snažila jsem se však myslet pozitivně. Přivítali mě moc milé sestřičky, začali jsme se bavit o cestování a v tu chvíli mi bylo moc dobře. Pak si mě vzala na starost ta samá doktorka, která mě vyšetřovala posledně. Zaučovala jednu mladou holku, která mi prováděla ultrazvuk (na mamograf jsem prý ještě mladá). Po nějaké době jsem vycítila, že se mě doktorka snaží rozptýlit a vzápětí v ruce držela injekční stříkačku s obří jehlou. Vyděsilo mě to. Okamžitě mě však uklidnila a vysvětlila, co mi bude provádět. Byly to, bohudík, jen cysty. Moc se mi ulevilo. Pomyslela jsem si, že takové štěstí však nemá na světě miliony žen (konkrétně u nás VZP evidovala v roce 2023 celkem 57 000 žen s nádorovým onemocněním prsu a dle ÚZIS na tuto onkologickou diagnózu umře každoročně přibližně 1800 lidí) a že bych pro ně něco chtěla udělat. Zeptala jsem se doktorky, jestli by mi neporadila nějaké organizace, které pomáhají mladým dívkám s rakovinou prsou. Díky ní jsem se dozvěděla o Alianci žen s rakovinou prsu a Belliskách. Hlavně mě oslovil příběh Nikol Pazderové, která je manažerkou projektu. Úplně jsem se v ní viděla, ale bohužel u ní výsledky nedopadly dobře a musela podstoupit oboustrannou masektomii prsou.

     No a jelikož miluji chůzi v přírodě (mám za sebou například Camino Portugues nebo GR 223 okolo ostrova Menorca), tak jsem to chtěla nějak spojit. Tentokrát však něco delšího, aby se pojem Bellis dostal do co nejširšího okolí a my tak společně mohli vybrat co nejvíce peněz, za což VÁM předem moc děkuji. Vybrala jsem si vcelku nový trail (od roku 2022), který spojuje 47 GR tras - jmenuje se HEXATREK. Prochází převážně Francií (zasahuje ale i do Švýcarska, Andorry a Španělska) a měří neskutečných 3034 kilometrů. Budu tedy na cestě cca 4 až 5 měsíců. Trail začíná od francouzsko-německých hranic u města Wissembourg, dále pokračuje přes Alpy, následuje pohoří Pyreneje a končí u Atlantského oceánu ve městě Hendaye.

     Odeslala jsem tedy Nikol e-mail. Ta byla z mého nápadu nadšená a naše spolupráce tak mohla započít.

     Můj první den bude 31. května 2025. Držte mi, prosím, palečky, ať dojdu ve zdraví až do samého konce.

Děkuji za sdílení.